Evropa očekává rekordní rok v oblasti migrace

Fotka od kalhh z Pixabay

Itálie bije na poplach: Od začátku roku vyrazilo na Středozemní moře třikrát více uprchlíků než ve stejném období loňského roku. Jak pandemie odezní, odborníci očekávají další nárůst. Libye bude největším problémem – pro Itálii a potažmo celou EU.

Dvacetiletý Ali, černé vlasy, hnědé oči, pruhovaný svetr, stojí v Římě u zadního východu z vlakového nádraží Roma-Tiburtina. Kapky deště mu stékají po spáncích a pod gumou obličejové masky.

Nevěřícně se dívá na několik metrů vzdálenou zeď. Malá skupina migrantů se snaží chránit před deštěm pod krátkou střechou. „Zdejší podmínky mě šokují,“ říká Ali, který dnes dorazil. Tady – toto je neoficiální místo setkávání migrantů v tranzitu. Ali a muži sedící v dešti nedávno dorazili na italské pobřeží v lodích ze severní Afriky. Nyní jsou na cestě na sever.

Ali chce jet do Anglie. Takhle si Evropu nepředstavoval. “Nemyslel jsem si, že tady lidé spí na dekách,” říká. Očekával alespoň střechu nad hlavou, možná pár lůžek. Tak to vypadalo na fotkách, které viděl na internetu přátelé, kteří už dorazili a jejichž příkladu následuje.

Ali opustil svou vlast, Súdán, asi před šesti měsíci. Přejel poušť Sahel v traktoru Toyota. V Libyi se dostal na starý rybářský trauler, který ho přivedl na italský středomořský ostrov Lampedusa se 450 dalšími migranty.

Ali neví přesné datum, ale na ostrov pravděpodobně dorazil 9. května. Spolu s ním se o víkendu na ostrov dostalo více než 2 000 lidí – a zajistili tak, že se otázka migrace najednou vrátila na vrchol agendy EU.

S 15 252 příchozími do 10. června se počet lodních migrantů ztrojnásobil ve srovnání se stejným obdobím předchozího roku a dokonce sedmkrát ve srovnání s rokem 2019. Ten víkend tento trend zcela jasně ukázal.

Draghi trvá na přerozdělovacím mechanismu

Italský premiér Mario Draghi proto oznámil, že reorganizace evropské migrační politiky musí být na konci června na příštím zasedání Rady EU důležitým bodem. Draghi trval na tom, aby existoval nový, automatický přerozdělovací mechanismus, který po příjezdu migrantů na lodích přerozděluje migranty do jiných zemí EU, aby tím odlehčil část zátěže příchozím zemím – zejména Itálii.

Různé státy EU, především Maďarsko a Polsko, to kategoricky odmítají. A Německo, které bylo otevřeno pouze přijetí některých z 2 000 migrantů z Lampedusy, nedávno v této otázce zamířilo na kamennou zeď. Draghi se ale nemůže vrátit do Říma s prázdnou, protože jeho vládu hostí protiimigrační Liga, která tlačí na výsledky. Fronty jsou již ztvrdlé na maximum – i když se problém ještě nerozvinul v plném rozsahu.

Je tedy zcela otevřené, zda šéfové vlád najdou kompromis. Příběh Aliho ale ukazuje, že to takto nemůže pokračovat, protože letos se po jeho cestě vydá mnohem více lidí. A EU nemůže předstírat, že je to jen italský problém.

„V roce 2021 jsme již zaznamenali enormní nárůst,“ potvrzuje v rozhovoru pro WELT Chiara Cardoletti, velvyslankyně uprchlické agentury OSN UNHCR v Itálii. Je si jistá, že tato čísla jsou jen začátek. Protože mnoho lidí v Libyi bylo zasaženo vypuknutím korona krize, a proto museli déle čekat na příležitost, kterou mají překročit.

Nyní, když je pandemie lépe pod kontrolou, propukají nové migrační vlny. “Máme před sebou velmi intenzivní léto,” říká Cardoletti. “Odhadujeme, že v letošním roce se 60 000 lidí dostane do Evropy po trase přes centrální Středomoří.” Pokud k této prognóze dojde, bude rok 2021 rokem s největším počtem příchozích od roku 2017.

To, že počet lodních migrantů letos opět stoupá, je dáno především situací v Libyi, hlavní odletové zemi. V roce 2017 tam Itálie uzavřela kontroverzní dohodu s různými úřady, která stanoví podporu takzvané libyjské pobřežní stráže penězi a vybavením.

Vážná obvinění proti převaděčům

Na oplátku to zabrání převaděčům nakládat lidi na lodě do Evropy a zachytí ty, kteří již vyrazili. Jsou převezeni do vězení, kde jsou podle několika zpráv humanitárních organizací hnáni společně v nelidských podmínkách a často se s nimi špatně zachází.

Aliho také zatkla libyjská pobřežní stráž při jeho prvním pokusu dostat se do Evropy. Byl poslán na několik měsíců do vězení, kde nebyla čistá pitná voda a každý den jen malý kousek chleba, pomeranč a nějaký sýr. Palcem a ukazováčkem ukazuje velikost sýra. Spíše kousek než kus. Ali říká, že ho tam kopali a zbili. Neví proč. Pokrčí rameny a říká, že se to obvykle stalo, když stráže přinesly jídlo.

Cardoletti říká, že UNHRC odhaduje, že v současné době je v libyjských věznicích přibližně 5 000 lidí v „katastrofálních podmínkách“. Je znepokojena tím, že její kolegové nemají více než rok přístup k zařízením a nemohou kontrolovat podmínky. Dalším velkým problémem je, že libyjská vláda nedodržuje slib, že prověří důvody zadržených osob. Mnoho z nich je drženo bez důvodu nebo příliš dlouho.

V Libyi došlo v posledních letech ke krvavé občanské válce, od října 2020 došlo pouze k křehkému příměří a přechodná vláda, která má připravit volby v prosinci od začátku letošního roku. V těchto nestabilních podmínkách funguje stará dohoda s Itálií stále méně.

A tak kromě zlepšené koronavirové situace přispívá změněná rovnováha sil také k tomu, že převaděči na libyjském pobřeží opět do Evropy poslali více lidí na člunech.

Italská novinářka a odbornice na Libyi Nancy Porsia v rozhovoru pro WELT vysvětluje, že svou roli hraje také nový premiér Abdul Hamid Dbeiba: „Dbeiba je velmi úspěšný podnikatel, jehož prioritou je, aby se podnikání v zemi dobře dařilo.“ Boj s obchodníky s lidmi se nezdá u něj být priritou.

A tak se Ali stal součástí jejich podnikání. Když byl propuštěn z vězení, podařilo se mu získat místo na rybářském trauleru, který ho odvezl do Itálie za 2 000 libyjských dinárů – kolem 370 eur. Ostatní národnosti musí platit třikrát nebo čtyřikrát tolik. Ali říká, že se přechodu nebál. Cokoli je lepší, než zůstat v Libyi.

Cardoletti požaduje, aby se situace změnila následovně takto: „EU musí zahájit novou pátrací a záchrannou operaci ve Středomoří a dohodnout se na automatickém přerozdělování lidí.“ Itálie se snaží, jak může, ale logistika je s tak vysokým počtem obtížný úkol. Celá EU musí převzít odpovědnost.

Ali je nyní také závislý na podpoře v Římě. Nedostává ho však od státu, ale od soukromé humanitární organizace Baobab Experience, která mu na nádraží dodává to nejnutnější: jídlo, oblečení, lístek na vlak na další cestu do Francie. Ještě neví, jak se odtamtud dostat do Anglie. Jeho cíl je však jasný: jakmile dorazí, chce studovat, aby se stal zubařem.

Nadcházející týdny ukážou, zda to zůstane i nadále snem. Protože britský premiér Boris Johnson nedávno oznámil zásadní azylovou reformu: Například lidé, kteří přijdou do země přes kanál La Manche, budou v budoucnu považováni za nelegální migranty a budou dostávat méně práv, i když jim azyl bude udělen.


(Visited 29 times, 1 visits today)

Redaktor webu realitadne.cz, občanský aktivista žijící v Berlíně autor a překladatel ze zahraničních, zejména Německých médií zakladatel facebookové skupiny  STOP ilegální migraci Místopředseda spolku Tradiční rodina z.s. Email: zdenek.chytra@realitadne.eu  Profil na facebooku