VŠICHNI DRAZE ZAPLATÍME: GREAT RESET – PODVOD SLOUČENÍ BANK, KTERÝ DOHNAL GLOBÁLNÍ EKONOMIKU KE KRACHU

Fotka od Jason Goh z Pixabay

Autoři: Zdeněk Chytra a Jiří Froněk

Německá kancléřka Angela Merkelová je politickou postavou globalistické elity v Německu a EU. Merkelová realizuje zničení stávajícího řádu tím, že nechává zavírat občany, aby provedla „Velký reset“, který globální elity potřebují. Jsou to stejné elity, které za posledních 30 let dosáhly nebývalého bohatství zrušením segregovaného bankovního systému. Začali za vlády Billa Clintona a to prostřednictvím politiky levných peněz centrálních bank. Zároveň se kupní síla normálních občanů a jejich životní podmínky a standardy neustále snižovaly a společnost se stále vážněji štěpila. Jedná se o podvod, jehož dopady vyvolaly tak silnou ekonomickou krizi, která nemá v historii obdoby. A lidé za ní draze zaplatí.

Zrušením segregovaného bankovního systému mohly finanční instituce globalistické elity nakupovat úvěrové banky a sloučit je se svými finančními institucemi, což bylo dříve z dobrého důvodu zakázáno. Prostřednictvím těchto úvěrových bank dokázali získat od centrálních bank téměř nekonečné prostředky ve formě půjček na nákup finančních produktů a spekulací.

Úvěrové banky jsou jedinými příjemci, kterým je ze zákona povoleno přijímat peníze ve formě půjček od centrálních bank a poté je předávat občanům a podnikům, což umožňuje udržení reálné ekonomiky a stability měny.

To znamená, že pro každou jednotku peněz ve skutečném světě nyní existuje spekulace ve formě finančních produktů více než devětkrát vyšší, než je množství peněz. Jedná se o peníze, které jsou v zásadě bezcenné a nepokryté, ale za které musí tito finanční spekulanti splácet půjčky. Tyto půjčky jsou obvykle prováděny získáváním nových půjček prostřednictvím jejich vlastních úvěrových bank od centrálních bank, nebo, pokud to již dále takto nefunguje, prostřednictvím takzvaných záchranných balíčků, které Angela Merkelová a její vláda organizují pro globalistickou elitu a udržují jí tak jejich monopolní hru. Nakonec jsou to daňoví poplatníci, tedy my všichni, kdo za to platíme svou prací a udržujeme tento systém v chodu.

Tato pyramidová hra je největší finanční bublinou ve světové historii a tato finanční bublina již není kontrolovatelná. Jak jsme mohli vidět u tzv. „sub prime“ půjček, takové finanční papíry stěží mají nějaký reálný ekvivalent. Nekonečně velké půjčky globálních elit proto nikdy nebudou splaceny. Nárůst množství peněz za poslední tři desetiletí navíc způsobil inflaci, která se v posledních několika letech již dostala ke hmotným aktivům a nyní se stále rychleji přenáší na spotřební zboží, a tedy na kupní sílu občanů. Globalistické elity již dlouho věděly, že tento finanční systém již nelze udržet v této podobě a že to bude mít obrovské politické a sociální důsledky. Proto přicházejí s novým ekonomickým modelem zvaným Steakholder economic – Ekonomika zúčastněných stran.



Program volného trhu Clintonovy administrativy vyvrcholil na konci osmiletého úřadu podpisem zákon o modernizaci finančních služeb Gramm-Leach-Bliley z roku 1999, jednu z největších bankovních reforem od Velké hospodářské krize. Clintnova administrativa zrušila části Glass-Steagallova zákona z roku 1933, které poskytovaly významné regulační prvky mezi komerčními bankami, pojišťovnami, společnostmi s cennými papíry a investičními bankami. Senátor Carter Glass, bývalý ministr financí a zakladatel Federálního rezervního systému Spojených států, byl spolu s Henry Bascomem Steagallem hlavní silou, která se za schválením tzv. Glassova-Steagallova zákona.

Tento zákon z roku 1933 měl své opodstatnění. Byl vydán po krachu akciového trhu v roce 1929 a během celonárodního krachu komerčních bank a Velké hospodářské krize, tito dva členové Kongresu představili zákon, dodnes známý jako Glass-Steagallův zákon (GSA), který oddělil investiční a komerční bankovní aktivity.
Totiž hlavním viníkem finančního krachu byla nesprávná bankovní aktivita – příliš horlivá účast komerčních bank na investicích na akciovém trhu. Komerční banky tak příliš riskovaly s penězi vkladatelů. Komerčního a investiční bankovnictví je považováno za příliš riskantní a spekulativní.

Banky si mohly vybrat, zda budou komerční nebo investiční s výjimkou upisování státních dluhopisů u komerčních bank (pokud by stát zkrachoval, nemá smysl cokoli více řešit). Zákon ztížil komerčním bankám, které fungovaly na běžném půjčováním peněz spekulativní investice. Banky byly omezily, aby mohly spekulovat (s výjimkou státních dluhopisů) maximálně do výše 10 % svých příjmů. Americké banky tak do roku 1999 do té doby ovládaly investice a úspory zákazníků jako zajištění ve špatných časech.

Zrušením části tohoto zákona došlo k otevření Federálních zdrojů, které byly v minulosti zaměřeny na bezpečnost a spolehlivost hypotečních a spotřebitelských úvěrů. Nově nyní byly přesměrovány do neprůhledného transakčního kolotoče mezi finanční konglomeráty.

Mezi těmi, kteří měli osobní zájem na zániku zákona Glass-Steagall byl Robert Rubin, který následně po jeho zrušení odstoupil z funkce ministra financí, aby se stal předsedou Citigroup, konglomerátu finančních služeb.
Bill Clinton řekl následující:

“Odstranění překážek hospodářské soutěže posílí stabilitu našeho systému finančních služeb. Firmy poskytující finanční služby budou moci diverzifikovat svou nabídku produktů, a tím i zdroje příjmů. Budou také lépe vybaveni k tomu, aby mohli konkurovat na globálních finančních trzích.”

Nicméně po schválení zákona Gramm-Leach-Bliley komerční banky obnovily rizikové investice, aby zvýšily své zisky. Mnozí ekonomové se domnívají, že tento nárůst spekulativních a rizikových činností, včetně nárůstu podřadných úvěrů, vedl k finanční krizi v roce 2008. Toto však nebylo jediným důvodem krize. Byly to mimo jiné v podstatě bezcenné hypoteční úvěry v hodnotě téměř 5 bilionů dolarů.

Senátor Byron Dorgan, který hlasoval proti zákonu, tehdy prohlásil:

“Myslím, že se za deset let ohlédneme zpět a řekneme, že jsme to neměli dělat, ale udělali jsme to, protože jsme zapomněli na ponaučení z minulosti a to, co platí ve 30. Nebyl jsem tu ve třicítce ani v debatě o Glass-Steagallovi. Ale byl jsem tu na počátku 80. let, kdy bylo rozhodnuto umožnit expanzi úspor a půjček. Nyní jsme se ve jménu modernizace rozhodli zapomenout na ponaučení z minulosti, na bezpečnost a zdraví.”

Senátor Paul Wellstone také hlasoval proti zákonu a po jeho schválení:

“Desítky bank zkrachovaly během Velké hospodářské krize v důsledku nezdařených bankovních praktik a jejich selhání krizi jen prohloubilo. Glass-Steagall měl chránit náš finanční systém tím, že izoluje komerční bankovnictví od jiných forem rizika. Byl to jeden z několika stabilizátorů navržených tak, aby se podobná tragédie neapakovala. Nyní se Kongres chystá zrušit tento ekonomický stabilizátor, aniž by na jeho místo uvedl jakoukoli srovnatelnou pojistku.”



(Visited 852 times, 1 visits today)
Please follow and like us:

Redaktor webu realitadne.cz, občanský aktivista žijící v Berlíně autor a překladatel ze zahraničních, zejména Německých médií zakladatel facebookové skupiny  STOP ilegální migraci Místopředseda spolku Tradiční rodina z.s. Email: zdenek.chytra@realitadne.eu  Profil na facebooku

How to whitelist website on AdBlocker?

RSS
Follow by Email